Touha

Prázdnota. Ticho. Doma nikdo krom mne není. Sedím na posteli a pořád na něj myslím. Nemohu jinak. Líbil se mi už prvního dne, kdy jsem ho potkal, ale později to přerostlo v lásku, která byla už od začátku odsouzena ke zkáze.
Přemýšlím nad tím, co udělat. Chtěl bych mu to říct, ale je to opravdu těžké a vlastně ani nevím jak. Bojím se, vím, že to nebude cítit stejně.
Každou chvíli si vzpomenu na jeho oříškové oči a popelavě černé vlasy. Jeho vůni,kterou ucítím vždy,  když kolem mě projde. Často ho pozoruji z dálky a představuji si, jaké by to bylo ho držet v náručí a líbat, pak se ale myšlenka obrátí, a já cítím bolest zlomeného srdce a vymýšlím, jak se mu pomstím za muka, která mi způsobuje každý den.
Chtěl bych na něj zapomenou, ale vím, že pokud tu je, nemohu být opravdu v klidu. Kdykoliv ho zahlédnu, kdykoliv si na něj vzpomenu, srdce se mi rozbuší, ve spáncích mi tepe krev a cítím povědomě známý pocit. Lásku.

Bylo první červnové pondělí. Teplý, slunečný den. Opravdu krásný, ale má nálada stejně byla na bodu mrazu. Po téměř ročním trápení z lásky, ze které jsem nenašel vysvobození, jsem došel k rozhodnutí konečně něco udělat.
Došel jsem do školy a jako vždy jsem ho viděl stát s kamarády hned u vchodu. Celý jsem se rozklepal, ale nebylo to už tak intezivní, jako dřív. Došel jsem k němu a pozdravil ho.
,, Čau kámo," odpověděl.
Docela dobrý začátek, pomyslel jsem si.
,, Potřebuji s tebou mluvit," vyhrkl jsem.
Svým obvyklým namyšleným tónem se zeptal, co chci.
,, Chci mluvit jen s tebou, ne s němi" a ukázal jsem směrem k jeho partě.
,, Hele, hele, o co ti jde, vole?" odvětil.
Jeho ostrý tón mě trochu odradil a s mou jemnou povahou málem dohnal k slzám. Ale držel jsem se a řekl, že je to důležité, teď, hned.
Asi to zabralo, protože ty své kamarádíčky poslal pryč a hned na mě vyvalil, co teda chci, že to nepočká.
,, Pojďme si sednout do parku" hlesl jsem.
,, Nemluv jak buzna" řekl a zasmál se.
,, Hele, to je jedno, prostě pojďme, jo?" vychechtl jsem trochu ustrašeně.
Šli jsme. Nestaral jsem se, jestli stihnu školu, neměl jsem to v plánu. Dnes ne.
V parku jsme si sedli na lavičku. Přiznávám, že jsem se cítil trochu divně a on na tom byl asi dost podobně.
,, Luky," začal jsem a nevěděl jsem jak dál.
,, Neříkej mi tak, zní to dětinsky" rozčílil se.
,, Promiň," špitl jsem.
,, Hele kámo,  moc se neznáme, co teda chceš, že jsi mě dotáhl až sem?" zeptal se.
Opravdu jsem nevěděl, co říct. Všechny naplánované scénaře se mi z hlavy vymazaly.
Natáhl jsem se k němu a dal mu pusu a následně jsem se zděšeně odtáhl. Díval se na mě těma svýma očima. Nemohl jsem ale vyčíst, jestli je to pohled znechucení, nebo zděšení, každopádně jsem ucítil silnou ránu do spánku a pravděpodobně jsem omdlel. Vzbudil jsem se doma. Netuším, jak. Ale asi mě někdo našel a zavolal našim.

Nasledující týden jsem trpěl nočními můrami a horečkami. Ve škole jsem se nechtěl a ani nemohl ukázat.Chtěl jsem být neviditelný. Ale nevyšlo mi to. Moje maminka mě další týden už doma nechat nechtěla. 

Při příchodu do školy, jsem si myslel, že zase někde odpadnu. Později jsem si přál, aby tomu tak bylo, ale nepovedlo se. Musel jsem snášet všechny posměšky od lidí kolem. Snad každý to věděl. každý. Netušil jsem, že Lukáš bude takový, že to všem poví. Mýlil jsem se v něm. Lidí na mě křičeli, buzno, teplouši a všelijak jinak. Chtěl jsem utéct na záchod, ale kluci mě tam nepustili a jen se mi smáli. Šel jsem si sednout do třídy, ale tam to nebylo o nic lepší. Hleděl jsem před sebe a snažil se nemyslet na to, co se děje. Všechno bude dobré, zpíval jsem si písničku v hlavě. Začala hodina a tipl bych si, že i učitelka o tom věděla, ale nic nepověděla.
Snažil jsem se nebrečet, abych si situaci nezhoršil ještě víc. Stálo mě to mnoho sil. V hodině mi došel papírek, na kterém byla položena otázka: Tak co buzno, kdy budete mít s Lukášem další rande?
Už jsem to nevydržel a poprosil jsem učitelku, jesli mohu na záchod. Pustila mě. Zamkl jsem se v kabince a snažil jsem se vybrečet teď, abych nemusel před ostatními.

Zazvonilo a já věděl, že budu muset jít. Alespoň na další hodinu. Počkal jsem tedy, až skončí přestávka a vyběhl jsem z kabinky a utíkal směrem k naší třídě. Bohužel, ne všichni byli už ve svých třídách a tak jsem se neobešel bez dalších ironických a hanlivých poznámek okolí.

Blížila se poslední hodina tohohle dne. O poslední přestávce jsem zase odběhl na záchod a tam potkal Lukáše, byl tam jen on. Nevšiml si mě a já zamkl dveře. Začal jsem na něj křičet.
Nic neříkal, jen ke mě přistupoval, vypadalo to, jako kdyby mě chtěl uškrtit na místě.
Když jsem si ho blíž prohlédl, vypadal trochu uštvaně až smutně. Jako, kdyby z toho vyšel i on špatně, když všechno roznesl po škole. Přitiskl mě ke zdi a druhou rukou mě chytil pod krkem. Pohlédl mi do očí a pak...
Ucítil jsem jeho teplé rty na těch svých. Líbal mě. Nečekal jsem to. Zprvu jsem se bránil, ale pak jsem se poddal jeho vášni. Bylo to neuvěřitelné. Líbal mě, hladil po vlasech a potom mi přejel rukou po zádech. Cítil jsem známý pocit chvění.
Najednou se ve mě vzedmul odpor. Odpor k němu. K jeho namyšlenosti. K tomu, co mi provedl, jak mi ublížil a teď si mě dovoluje tady líbat. Nenáviděl jsem ho. V tu chvíli jsem se toužil od něj odtrhnout a říct mu, jaký je hajzl.
Nenechal mě, abych se od něho vzdálil. Chytil jsem ho oběma rukama kolem krku a začal ho škrtit. Už se na mě nekoukal se zalíbením, jako před tím, než mě políbil. Díval se ustrašeně, bolestně až jsem sám pocítil tu neuvěřitelnou bolest, která mě trápila celý rok. Pomohl jsem mu. Ušetřil jsem ho jeho trápení z toho, co udělal. Bylo to vysvobození. Ne pro mě. Pro něj.

Padl na zem mrtvý. Co s tělem, pomyslel jsem si. Zatáhl jsem ho do jedné kabinky a zamkl za námi. Naposledy jsem se na něj podíval a přelezl jsem z kabinky do druhé. Odešel jsem ze záchodů, odešel jsem ze školy. Jel jsem domů.

Přemítal jsem na tím, co jsem spáchal. Bylo to správné. Ve skutečnosti jsem po tom toužil ještě víc, než po jeho lásce. Byla to nová zkušenost, nová touha, nové poznání.
Byl můj první.
Ale rozhodně ne poslední.

Kresby II.

Uplynula opět dlouhá doba a já stihla nakreslit pár dalších osobností. Jupí.

Tak zde jsou:

Katy Perry

 Selena Gomez

 Lana Del Rey

 Barbara Palvin

 Lana Del Rey (A3)

 Iggy Azalea

 Cara Delevingne