Plameny naděje - předmluva

Předmluva

,,Vraťme se zpět," povídá Ania vylekaně, když už byli celkem hluboko v lese. 

Její přítel však nedbá na její povyk a jde dál, jako by ho táhla neviditelná síla. Ania mu nestačí, a tak se rozbíhá a snaží se ho zastavit. Greg však jde dál a na Aniu nebere ohled. Chytá ho za ruku a táhne zpět, Greg ji odstrčil a ostře odvětil ,,pojď!"

Celá zoufalá vypouští první slzy: ,, Proč mi to děláš?! Pojďme domů!" přesto však poslušně cupitá za ním.

Greg konečně našel to, co hledal. Zastavili se u jednoho starého smrku. Kolem rostl jemný mech vypadající jako polštářky z hedvábí a vyzývající si jen naň lehnout. Ania pořád nechápe, proč ji sem Greg zavedl, proč ji zavedl hluboko do lesa k tomuhle starému stromu a co tu budou dělat.

Greg vytahuje něco z batohu, Ania na to pořádně nevidí, ale zdá se jí to být povědomé. Nevypadá to snad jako...

,,Provaz!" vykřikuje náhle. 

,, Co s tím chceš dělat Gregu?" položila řečnickou otázku.

,, Co myslíš, zlato" odvětil s ironickým posměškem.

Ania natahuje ruku ke Gregovi, ten ji však silně chytá za zápěstí a táhne ke stromu. Došlo jí, že něco není v pořádku a začala se bránit. On měl ale takovou sílu, že jí to šlo jen s těží. Přivázal jí provaz kolem jednoho zápěstí a pak i kolem druhého. Přitáhl ji k sobě a pošeptal jí do ucha ,, Miluji tě". Lehce ji políbil na ústa, pak ji chytl pod krkem a přitáhl ke stromu. Dlouhý provaz vystačil na to, aby ji zavázal nohy a poté ji přivázal ke stromu.

Ania se nemohla hýbat. Nesnažila se ani křičet, protože věděla, že tady jí nikdo nepomůže. Nevyčerpávala energii na mluvení, čekala jen na to, co má přijít. 

Greg jí přehodil přes hlavu pytel. I přes boty ucítila, jak ji něco tíží na nohou. Domyslela si, že jí něčím zasypal, nebylo jí však známo čím. Cítila podivnou vůni masa a krve. Potom už se nic nedělo.

Greg odešel. 

Ania počítala v hlavě minuty. Čekala dlouhou dobu. Nevěděla, co má udělat. Byla bezmocná. Od doby, co sem přišli se výrazně ochladilo, pravděpodobně je večer. Přemýšlela, zda tudy někdo půjde a pomůže jí, pak by na Grega zavolala policii. V jednu dobu si dokonce myslela, že je to nějaký jeho žertík, ale tahle myšlenka ji již opustila. 

Přemýšlela minuty, hodiny, když v tom ji z beznaděje vyrušilo vlčí zavití. Zvuk dávivého vití se blížil k ní. Ve vzduchu byl cítit strach a nejen to,  už věděla, co jí Greg hodil k nohám. Maso. Syrové maso.

Věděla, že tohle bude zajisté její konec. Jen, co ji vlci objeví, vrhnou se na ni, jak na štvanou zvěř.

Čekala na jistou smrt. Ta však nepřicházela.

Pokračování příště...

Úvod II.

Sedím na stole u otevřeného střešního okna, v uších sluchátka, mp3 hraje na plné pecky. Poslouchám jednu z mých nejoblíbenějších skladeb a přitom vzpomínám na to, co kdysi bylo a jak mi ty staré časy chybí.  Možná, ale není tak podstatné, co se kdy stalo, jak to, co se ještě má stát. Ale ohlédnout se někdy zpět není na škodu a ty poslední roky mě toho tolik naučili, i když v některých věcech mě vůbec nezměnili.
Můžu změnit milionkrát svůj image, styl, účes, líčení, cokoliv na mém těle, ale nikdy tím nezměním svou povahu a duši. Je to těžké, ani nikdo z okolí to nedokáže, prostě jsme taková jaká jsem a taková vždy budu, protože jsem to já.
Vzpomínám si, jak jsem před asi pěti lety měla celkem krásný život. Pamatuji si, jak jsem chodila ven s nejlepšíma kamarádama a to byli i o několik let mladší, ale to, co jsme prožili mi stejně zůstalo pořád v mysli. Nejde přece zapomenou na zážitky plné dobrodužství a šílených věcí, nejde zapomenout na to jak jsme utíkali před dospělími, když jsme něco provedli, nejde zapomenout na tu oddanost našemu přátelství, i když už dávno vyprchala. Pamatuji si to jako by to bylo včera  přitom je to pět let, pět dlouhých let a od té doby se toho tolik změnilo, změnili jste se vy.
Po době děckého dovádění a uličnictví došla doba ničeho. V podstatě jsem neměla pro co žít, když jsem vlastní chybou ztratila vše na čem mi záleželo. Ztratila jsem kamarády, kamarádky a nakonec i nejlepšího kamaráda, hrála jsem s ním, tak jako jsem to udělala s mnoha dalšími kamarády, je to pár let, ale v tomhle jsem se prostě nezměnila. Nikdy. Pořád si jen na něco hraju, i když opravdu nechci.
Nikdy jsem si nepřála nikomu ublížit a přitom se ublížila každému, kdo se se mnou pokusil bavit. Otázka zní proč? Proč to dělám pořád dokola? Proč od sebe odháním lidi neustálýma hádkama?
Odpověď někde určitě bude, ale zatím jsem ji nenalezla a možná ani nikdy nenajdu. Možná je můj život předurčen k věčné samotě a večernímu vylévání svých pocitů zde na blogu, který stejně už nikdo nečte.
Přesto se cítím lépe, že jsem něco napsala. Je to jako svěřit se nejlepšímu kamarádovi, kterého nemám a nejspíš už ani mít nebudu, protože to vždycky pokazím. Není to sebekritika, je to bohužel jen smutná pravda. S pravdou musíme, ale žít a tak žiji.
Sama, v slzách po nocích a s falešným úsměvem přes den.

Možná mě to inspiruje k dalšímu příběhu a rozjedu zase svůj blog. Budoucnost je holt nevyzpytatelná!

Kresby/Malby

 Měla to být Iggy Azalea, ale moc se jí to nepodobá :/ Každopádně tuhle fotku Iggy má mezi ,,Fan arty" na její officiální stránce na fb, I am happy person :DD

 Tohle měla být Jennifer Lawrence alias Katniss Everdeen z mého oblíbeného filmu i knihy - The Hunger Games. Doporučuji přečíst knihu a i podívat se na film! Kniha má 3. díly a z filmované jsou zatím 2 :)

 Zatíší, které jsem kreslila ve škole. Akvarel + pastel

Zátiší, které jsem kreslila za domácí práci do školy

 Reprodukce části obrazu od Paula Cézanneho, kterou jsem malovala ve škole - Akryl

 Pololetní klazurní práce ze školy - Uhel

Domácí práce do školy - reprodukce obrazu ze směru pointilismu

Domácí práce - zátiší parfémy

Pokus o portrét Lana Del Rey - domácí práce z minulého roku

Obrázek pro mého taťku k Vánocům

 Detail propisky - tužka

 Zátiší - čajová souprava

 Detail propisky - pastel - moje první kresba pastelem

Zátiší ovoce - vodovka + pastel