Čin (3)

Rozhodla jsem se na chvilku zanechat vraždění, i když nevím, jak dokáži, tak dlouho vydržet bez toho dokonalého pocitu z dobře odvedené práce. Ale bylo by to až moc podezřelé a nesmím udělat žádnou chybu, nemůžu dopustit, aby někdo došel na to, že jsem ty tři lidi zabila já.
Sice často mívám tu touhu zabít něco, ale nikdy bych se neodvážila ublížit třeba zvířeti, jsou to mnohdy mí nejlepší přátelé a rozumí mi více, jak lidé, proto jsem se taky o to nikdy nepokusila. Větší potěšení mi přece jen přináší zabít člověka, kterého nenávidím, než nebohé zvířátka, která za nic nemohou.
Několik úmorných měsíců jsem chodila jen do školy a po večerech spřádala plány a hledala své spojence. Dala jsem si něco, jako inzerát na jednu stránku. Napsala jsem tam něco ve stylu, hledám někoho, kdo mívá černé myšlenky jako já a podepsala jsem se falešným jménem. Čekala jsem jestli někdo odpoví a k mému potěšení mi v ten den napsalo asi šest lidí.
Většina z nich mi přišla, jako úchyláci a do odpovědí na můj inzerát psali nechutnosti, co by nejraději dělali s někým v posteli. Ale jeden, jeden byl opravdu zajímavý. Myslím, že to byl kluk, ale jistá jsem si nebyla. Jeho odpověď mě vcelku potěšila. Napsal, že má chuť zabíjet, že má představy, jak zabije všechny své nepřátele. Myslím, že jsem našla spřízněnou duši. Odpověděla jsem mu, že to je takové, jako u mě, ovšem jsem mu nenapsala, že jsem mnohem dál, že už zabíjím. Přeci jen neznám ho, mohl by to být chyták. Zeptala jsem se ho také a podrobnosti, kde bydlí, jak se jmenuje, kolik mu je let a podobně.
Odpověď na mé otázky mi došla velmi brzy, dřív než jsem čekala. Dozvěděla jsem se, že se jmenuje Alex , je mu 16 a bydlí v podstatě jen o 50km dál  než já, což mě potěšilo, protože se při troše snahy a času s ním budu moci potkat. K zprávě přiložil také svou fotku. Přišel mi krásný, jako kluci, kteří balí krásné holky, jako byla Katrin. Nechápu, s čím on má takové problémy, že chce zabíjet. Možná stejné jako já.

pokr. v c. č.


"Čas plyne a já začínám být nervozní. Je to, jako kdyby mi chyběla má droga. Abstinovat je těžké. Myslím, že už to déle nevydržím."

Po čase jsem zjistila, že Alex je opravdu stejný, jak já. Sice je pravda, že mi může lhát, ale přijde mi, jako kdybych ho znala už dlouhou dobu a tak si takovou skutečnost ani nepřipouštím. Na schůzku s ním se ještě necítím  i když je pravda, že už se mě několikrát ptal.

Z pohledu jiných osob se zdál můj život normální, nikdo o mě nevěděl, co plánuji a co dělám, krom Alexe. Tedy o plánech věděl, ale že jsem zabila tři lidi, to se mu stále bojím říct, bojím se, že by ho to vylekalo, přece jen psát o tom je něco jiného, než to provést. Nechci ho ztratit. Myslím, myslím, že k němu něco cítím, i když jen virtuálně.

Přišel čas, abych ukojila svou touhu. Měla jsem pečlivě vybranou oběť, která bude na řadě teď. Byl to kluk, co mi kdysi zlomil srdce. Ublížil mi a je na čase, aby pochopil, jaká to byla bolest. Dlouho jsem s ním neměla pořádný kontakt, a proto se s ním musím prva znovu skamarádit. Na oko skamarádit. Zavolala jsem mu na číslo, které jsem měla pod jeho jménem uloženo v telefonu. Zvedl to, pozdravil a zeptal se mě, co potřebuji. Lhala jsem, že jsem si uvědomila jaká jsem byla tehdy kráva a že se s ním chci znovu bavit, tak jako dřív. Uvěřil mi, slyšela jsem nadšení v jeho hlase, takové sladké a jemné, jako kdyby mě snad miloval, nebo alespoň bohatství mých rodičů. Nedokázala jsem pochopit, že když už jde o něco, že mi každý podlehne, jako kdybych měla nějakou schopnost. Záhada.
Nečekala jsem, že mi o den později hned bude volat, aby mě někam pozval. Přemýšlela jsem, že bych ho mohla zabít hned, ale já si to chci vychutnat pomalu a navíc, je tu ta možnost, že někomu řekne, že jde se mnou a pak by mě vyšetřovali a takové problémy opravdu nechci.
Pozvání na rande jsem příjmula. Musím sledovat jeho chování, návyky a činnosti, které rád dělá. Ráda vždycky důkladně poznám svou oběť, a jelikož jsem se s ním tak dlouho nebavila, budeme mi to vhod.
Kdyby to nebyl takový hnusák a předtím by mi neublížil, možná bych ho ušetřila. Tahle jsem si vychutnávala každou chvilku pozorování.
Schůzka, při které jsem se ho chystala zabít, musela být tajná. Nesměl o ní nikdo vědět, takže jsem to mému úžasnému "klukovi" neřekla. Jednoduše jsem ho překvapila, když se vracel z tréningu. Měla jsem to štěstí, že šel sám. Zatáhla jsem ho bokem a stydlivě políbila. Myslím, že ho to rozvášnilo, protože se mě hned začal dotýkat, ale já ho zastavila a řekla, že vím o jednom místu. Řekl, že kondomy nemá. Ale to vůbec nevadí, pomyslela jsem si. Byl moc naivní, jestli si myslel, že s ním chci spát. Přesto jsem předstírala, že po tom toužím, jako o on. Snažil se mě přesvědčit, že bude lepší, když zajde kondomy koupit, ale já nesměla dopustit, aby ho někdo viděl a už vůbec ne se mnou. Ujistila jsem ho , že není potřeba je jít koupit, a že je mám já. Uvěřil mi, opět. Chytil mě za ruku a začal mě tahat směrem, kterým jsem mu řekla, že půjdeme. Přišli jsme k místu, které bylo velmi krásné. Na palouk svítilo slunce, ale jinak všude kolem byly stromy. Slyšela jsem jen zpěv ptáků a šum lesa. Začalo mi být líto, že zrovna tady proliji krev. Položil na zem mikinu a lehce mě na ni posadil. Nebránila jsem se. Bude těžké ho zabít, má větší sílu jak já. Proto jsem se taky rozhodla ho nejdříve uspat. Píchnout mu injekci nebudu tak těžké, jako ho zabít přímo. A navíc s ním mám další plány.
Líbal mě. Objímal. Vážně to vypadalo, že mě chce. Měl zavřené oči a vnímal mé tělo, ale já vnímala jen to, jak vytahuji ze zadní kapsy kalhot injekční stříkačku z uspávací látkou. Nevšímal si ničeho, byl úplně jako v tranzu. Poprvé jsem si připadala neodolatelná a úžasná jako dívka. Přesto jsem nezapomínala na svůj plán. Teď nebo nikdy, řekla jsem si. Zabodla jsem mu injekci do ramene. Ucítil to a podíval se na mě. Zeptal se mě, proč to dělám. Chystala jsem se mu odpovědět, ale při mém štěstí látka fungovala rychle. Svalil se do trávy.
Hrůzného činu, který jsem provedla potom, jsem se nebála. Bylo to pro mě potěšení, opět jsem pocítila ten slastný pocit. Tentokrát jsem si vraždu vychutnávala ještě víc, jak kdykoliv jindy. Byla ta dlouhá hra. Vždy jsem toužila vidět lidské srdce a držet ho v ruce a dnes se mi ten sen splnil. Nevěděla jsem jestli to dokážu, ale udělala jsem to. Řez byl trochu křivě, ale to jen proto, že jsem s tím neměla zatím zkušenosti, srdce však bylo nepoškozené. Držet v rukách něco, co téměř ještě žilo bylo neskutečné. Někomu by se z tolika krve udělalo zle, ale já si to přímo užívala. Prohlížela jsem si ho a přemýšlela jsem jaké by to pro něj bylo, kdyby ještě žil. Škoda, že nejsem na tolik zkušená, aby mohla má oběť ještě žít, když něco takového provádím, Přála bych si, aby tu bolest cítil. Na prsou měl teď díru a srdce bylo pryč, rozhodla jsem se, že si ho nechám a pro ten případ jsem sebou měla vakuový sáček, do kterého jsem jeho malé srdce schovala. Myslím, že si ho doma trochu rozpitvám, řekla jsem si tehdy. Vypadalo to, že bude pršet. Vše mi hrálo do karet, tak se smažou alespoň některé stopy. Tělo jsem odtáhla k lesu. Byl těžší než řidič, kterého jsem zabila naposled. Udělala jsem to, co mě první napadlo. Měla jsem tuhle vraždu špatně promyšlenou a nevěděla jsem jak se těla zbavit. Rozhodla jsem se, že ho spálím. Byla jsem ráda, že sebou měl v batohu lahvičku vodky, i když nevím, kde ji v jeho věku vzal. Asi ji sebral rodičům. Pečlivě jsem ho polila. Natrhala jsem suchou trávu a pohodila ji na něj. Zapálila jsem ho, jako tehdy mého nevlastního bratránka. Oheň jsem se snažila hlídat, aby se nerozšířil dál. Bylo to těžké, protože alkohol celkem dobře hořel, ale jsem ráda, že mě napadlo kolem něj udělat provizorní ohnisko a naskládat kameny. Další mou výhodou bylo to, že sem téměř nikdo nechodí. Nemusela jsem se bát, ale přesto jsem byla ostražitá. Trvalo to dlouho než z něj téměř nic nezbylo.
Začalo pršet. Zhasilo to oheň, ale bylo příliš brzy, teď si musím pohnout. Rodiče se budou po mě zhanět, když prší a nevím, jaké alibi si vymyslím.  Vyhrabala jsem jámu tak velkou jak se mi to jen povedlo. Ostatky jsem hodila na spodek a zakryla hlínou. Kameny jsem odnesla do lesa a každý položila jinam. Místo, které bylo ohořelé jsem zakryla natrhanou trávu. Myslím, že sem nikdo dlouhou dobu stejně nepůjde, ale jistota je jistota. Déšť zahladil stopy.
Domů jsem došla celá od hlíny. Doufala jsem, že mě po cestě moc lidí nevidělo. Rodiče jsem v domě neviděla, asi byli zase u někoho slavit. Tím se myslí pařba s alkoholem a sexem. Alespoň jsem se mohla v klidu zbavit oblečení a umýt se.
Byl to pro mě největší zážitek a taky přelomová událost. Chystala jsem se o tom říct Alexovi. Možná mě odsoudí, ale doufám, že mě spíš pochopí. Třeba má taky nějaké zážitky, třeba něco provedl. Když to si to tak vezmu,  ve zprávách se kolikrát psalo o činech z místa, kde bydlí. Rozhodla jsem se, že je nejvyšší čas setkat se s ním.